Co jsou benigní meningeomy?

Termínem benigní meningeom se označují nezhoubné nádory mozku, které postihují tvrdé pleny mozkové. Nezhoubné meningeomy se vyvíjejí z krycích buněk měkkých mozkových plen a vznikají především v dospělosti. S nadprůměrnou četností jsou tímto onemocněním postiženy ženy od 5. dekády života. Onemocnění postihuje ženy přibližně dvakrát častěji než muže, ale zřídka se vyskytuje před 40. rokem věku.

Téměř 25 % všech nádorů centrálního nervového systému tvoří nezhoubné meningeomy, které se obvykle vyskytují v ojedinělých případech. Na rozdíl od maligních meningiomů jsou nezhoubné meningiomy ostře ohraničené a neprorůstají do přilehlé mozkové tkáně. V závislosti na závažnosti nádoru a typu léčby jsou šance na uzdravení dobré nebo špatné. V každém případě se po chirurgickém odstranění nádoru doporučuje rehabilitace.

Jaké jsou různé typy nezhoubných meningeomů?

Světová zdravotnická organizace (WHO) rozlišuje v souvislosti s nezhoubnými meningeomy následující dva stupně:

• WHO grade I: Meningeomy tvoří více než 85 % všech nezhoubných meningeomů, které lze obvykle zcela odstranit chirurgicky a mají příznivou prognózu
• WHO grade II: Atypické meningeomy tvoří přibližně 10 % všech nezhoubných meningeomů, které mají zvýšený růstový potenciál a mají vysokou míru recidivy i po úspěšném úplném odstranění nádoru. Atypický meningiom by proto měl být po operaci pravidelně sledován.

 
Třetím stupněm WHO je anaplastický meningeom, který je poměrně vzácný a popisuje zhoubný nádor mozkových blan. Zařazení nádoru do tohoto schématu je důležité pro léčbu i prognózu.

Co je příčinou vzniku meningeomu?

Meningeom je způsoben degenerací určitého typu buněk. Přesné příčiny této degenerace nejsou dosud jasné, ale lékaři předpokládají, že ke vzniku meningeomu by mohla přispět genetická predispozice. Mezi další rizikové faktory patří ionizující záření, a proto mají děti, které byly léčeny radioterapií kvůli rakovině, větší sklon ke vzniku meningeomů.

Jaké příznaky může benigní meningiom způsobit?

Vzhledem k tomu, že většina nezhoubných meningiomů roste poměrně pomalu, může onemocnění po určitou dobu probíhat bez příznaků. Teprve v pozdní fázi onemocnění se mohou objevit příznaky, jako jsou bolesti hlavy nebo v horším případě záchvaty. Tyto příznaky lze vysvětlit tím, že nádor, který se poměrně zvětšil, tlačí na jiné oblasti mozku nebo nervové struktury. Kromě dvou již zmíněných příznaků mohou být vyvolány následující další, spíše nespecifické obtíže:

• Závratě,
• Ochrnutí,
• Ztráta čichu
• Zvracení,
• Poruchy vidění až ochrnutí očního svalu,
• Poruchy dýchání a/nebo vědomí,
• Zvýšení krevního tlaku se současným poklesem srdeční frekvence,
• Bolest a/nebo smyslové poruchy,
• Poruchy chůze
• Nepříjemné pocity při chůzi na toaletu

 
Vzhled a intenzita jednotlivých příznaků závisí na tom, na kterou oblast mozku nádor naléhá.

Jak se diagnostikuje nezhoubný meningeom?

Pokud je nádor bez příznaků, je obvykle objeven náhodně. Může se tak stát například prostřednictvím obvyklých zobrazovacích postupů počítačové tomografie (CT) nebo magnetické rezonance (MRI). Dále lze provést měření průtoku krve mozkem a odebrat vzorek tkáně nádoru (biopsie). Meningiomy mají obvykle plochý nebo uzlovitý tvar a obvykle se nacházejí v lebce. Méně než deset procent všech mozkových nádorů roste v páteřním kanálu nebo na kůži míchy.

Jak se benigní meningeom léčí?

Pokud onemocnění nevyvolává žádné příznaky, není zpočátku nutná žádná léčba. Totéž platí pro bezpříznakové malé meningeomy, které by měly být pouze v pravidelných intervalech vyšetřovány pomocí CT nebo magnetické rezonance. Pokud však nezhoubný meningeom způsobuje příznaky, měl by být obvykle učiněn pokus o chirurgické odstranění nádoru. V případě nádoru, který má podle WHO stupeň závažnosti I, je úplné chirurgické odstranění obvykle možné bez problémů. Pokud je nádor velmi cévnatý, lze cévy uzavřít pomocí tzv. embolizace, která zabrání nadměrným ztrátám krve. Pokud se meningeom nepodaří zcela odstranit chirurgicky, jsou zbylé nádorové buňky po operaci zničeny pomocí radioterapie.

Jaká je prognóza nezhoubného meningeomu?

Prognóza úplného vyléčení vždy závisí na závažnosti onemocnění. U nádoru prvního stupně závažnosti je velká šance, že se nádor podaří zcela odstranit, což také zvyšuje šanci na úplné vyléčení. U meningeomu II. typu hrozí, že i po úspěšné operaci nádor po nějaké době opět naroste a bude nutná další operace. Zhoubný nádor mozku typu III je nebezpečný, protože může metastázovat a má velmi malou šanci na vyléčení. Obecná pětiletá míra přežití u menigeomu je přibližně 90 procent. Bez ohledu na to, zda jsou šance na vyléčení dobré nebo špatné, by však po léčbě meningeomu měla vždy následovat rehabilitace.

Jak vypadá rehabilitace u meningeomu?

Rehabilitace po léčbě meningeomu může být buď ambulantní, nebo ústavní. Obvykle by pacienti po operaci nezhoubného meningeomu měli absolvovat neurologickou rehabilitaci. Zde je kladen důraz na postižení způsobené nádorem mozku. Ty mohou zahrnovat například mentální deficity, poruchy motoriky, poruchy rovnováhy nebo řeči, a dokonce i ochrnutí.