Ke konci 18. století nemoci zavlečené evropskými přistěhovalci, ale také cílené vyhánění a nucená asimilace dětí původních obyvatel vyhladily velkou část původního obyvatelstva Austrálie a s ním i značnou část jejich kultury předávané z generace na generaci.

 

Potomci původních obyvatel při hledání svých kořenů stále častěji znovu objevují staré mýty a inspirují se jimi k tomu, aby se vydali po stopách svých předků do Času snů.

Čas snů a snové cesty

Pojem "čas snů" znamená na jedné straně dávnou minulost, ale zároveň je součástí času snů i současnost a vše, co existuje ve světě.

 

Na počátku tvořili lidé, zvířata a duchovní bytosti velký celek, než duchovní bytosti stvoření vysnily svět a stvořily vesmír, zvířata a rostliny.

 

Utvářely zemi a svěřily ji lidem:

 

Každý kmen dostal svůj vlastní kraj, s nímž splynul v jeden celek a je s ním navždy spojen. Z toho vyplývající povinnost péče o přírodu je podstatnou součástí domorodého světonázoru.

 

I dnes je vše jedno a může se proměnit v něco jiného: duch zemřelého se může znovu zrodit jako zvíře, rostlina nebo dokonce kámen.

Totemy v podobě zvířat, rostlin, předmětů nebo přírodních jevů ztělesňují vlastní příbuznost s totemovou formou - a tím i s přírodou - a posilují duchovní spojení s předky. Totemy jsou považovány za posvátné a hrají důležitou roli v přesně vymezených obřadech a rituálech, jejichž prostřednictvím mohou domorodci kdykoli vstoupit do Času snů a podílet se na duchovní energii stvoření.

Všechna pravidla a zákony - pro každou myslitelnou událost existují příslušné návody - také vycházejí z duchovních bytostí Času snů. V kultuře domorodců bychom marně hledali písemné záznamy, tradiční vědomosti se předávají výhradně ústně a často jsou velmi expresivně zkrášleny tanci, písněmi, hrami a hudbou.

Aby mohli přijmout duchovní energii, navštěvují domorodci často posvátná místa, kde lze duchovní sílu tvorů stvoření pocítit obzvlášť silně. Jedním z těchto posvátných míst je slavná Ayersova skála, v domorodém jazyce nazývaná"Uluru". Posvátná hora je domovem Duhového hada, který je považován za nejdůležitější stvoření Aboridžinců.

Po snových stezkách chodí Aboridžinci duchovně okouzleni nejen v čase snů, ale i v reálném životě.

 

K orientaci na tradičních procházkách ("walkaboutech") slouží takzvané "songlines": zpěvem přesně definované sekvence písní obsahující orientační body a další užitečné indicie se Aboriginci dokáží orientovat po celém kontinentu.

Zdraví a nemoc

Nemoc považují australští domorodci za absenci zdraví, a tedy za nepřirozený jev.

 

Terapie se nezaměřuje na léčbu symptomů, ale na zjišťování příčin utrpení. Zkoumají se všechny aspekty života: Vliv stvořitelských bytostí a totemů, abnormality v regionu nebo v celé zemi.

K udržení pohody a předcházení nemocem napomáhají četná pravidla:

• "Je třeba dělat správné věci,
• jíst správnou stravu,
• zvolit správný čas a správný směr,
• najít správné místo ke spánku,
• být se správným partnerem..,
• žít na správném místě se správnými lidmi..,
• a vždy jednat a myslet správně."

Pokud se i přes dodržování pravidel objeví nemoci, mohou šamani a ženy zběhlé v léčení využít bohatství léčivých bylin, ale i rituálů a magie.

 

Cílem každé léčby je obnovit rovnováhu mezi duší a tělem.

Zrození a smrt

V představách domorodců každé budoucí dítě již existuje jako duchovní dítě, které samo určuje dobu, kdy bude hledat své rodiče nebo jimi bude nalezeno. Pokud žena pocítí touhu počít dítě, může navštívit posvátné místo - například jeskyni plodnosti - a pokusit se přilákat duchovní dítě do svého lůna. Někdy se duchovní dítě zjeví i svému budoucímu otci a je jím předáno matce. V případě nenaplněné touhy po dětech se radí s moudrými ženami: Tajemné obřady konané na posvátných místech mají pomoci dosáhnout dlouho očekávaného těhotenství. Nezřídka se stává, že k vytouženému početí skutečně dojde.

Aboriginci chápou smrt jako nevyhnutelnou součást života, která má dát vzniknout novému životu. Při smrti se od sebe oddělí duchovní a fyzická část lidské bytosti:

 

Fyzická část zůstává jako prázdná schránka, zatímco duch vstupuje do času snů a získává nesmrtelnost.

V pravý čas se duch vrátí z doby snění a oživí člověka, zvíře nebo rostlinu. S každou smrtí se tak uzavírá kruh, který je zároveň začátkem nového.