Náš myšlenkový experiment o bytí a zdání začíná u filozofa Platóna.

Poté přejdeme ke Kantovi, Schopenhauerovi a Maxi Planckovi a budeme se zabývat následujícími otázkami:

• Skládá se náš svět z hmoty, nebo pouze z čistých vibrací?
• Je náš svět skutečně takový, jak ho vidíme, slyšíme, cítíme a cítíme?
• Nebo je naše realita pouze konstruktem našeho mozku založeným na vnějších vibračních podnětech, které nám pak náš mozek předkládá jako celek jako realitu?

Vydejte se se mnou na krátkou, ale vzrušující cestu do světa vibrací.

Filozofická úvaha

Již starořecký filozof Platón (427 př. n. l. - 347 př. n. l. ) tvrdil:

"Lidským osudem je nikdy nevidět skutečnost, ale vždy jen zdání"

Platón již tehdy uznával, že hmota sama o sobě neexistuje.

Platón tehdy definoval skutečnost jako "ideu".

Podle něj je slovo hmota útočištěm nejistoty "refugium ignorantiae".

Nakolik měl se svým názorem pravdu již tehdy, se ukáže v průběhu tohoto článku.

Na tuto myšlenku navázal jako Platónův největší žák německý osvícenský filozof Immanuel Kant (1724-1804).

Jeho hlavní dílo"Kritika čistého rozumu"představovalo zlom v dějinách filozofie a položilo základy moderní filozofie.

Jeho hlavní zásluhou bylo, že dokázal, co poznáváme a co nepoznáváme.

To, co nejsme schopni poznat, můžeme věřit - nebo ne.

Věci víry však nemají s vědou nic společného.

Žák Immanuela Kanta, totiž německý filozof a univerzitní učitel Arthur Schopenhauer (1788-1860 ), se tohoto tématu znovu ujal a ve svém hlavním díle"Svět jako vůle a představa"dokázal, že o světě můžeme mít pouze představu.

Nechci vás zde však nudit filozofií a, jak už jsem zmínil na začátku, navrhuji malý myšlenkový experiment.

Myšlenkový experiment

Vezměte si pět minut, nerušeně se posaďte a představte si nějaké zvíře, jako příklad si vezměme psa.

Nyní prosím myslete na psa.

Co se vám vybavilo, když jste mysleli na psa, když jste slyšeli slovo pes?

• Hnědý a silný německý ovčák?
• Švýcarského ovčáka, celého bílého?
• Jezevčíka, který tvrdošíjně odmítá pokračovat ve venčení?

Když jsem slyšel slovo pes, vybavil se mi bílý švýcarský ovčák, který se divoce koupe ve vodě a užívá si života.

Oběma se nám vybavilo jedno a totéž slovo: pes

Oba jsme si však představovali úplně jiné typy, barvy, velikosti psa.

To potvrzuje, že nic takového jako pes neexistuje, ale existuje můj švýcarský ovčák, jezevčík Walter pana Meiera a pes, kterého jste si právě představili, možná i ten váš, pokud nějakého vlastníte.

Pokud jste měli představu psa, když jste slyšeli slovo "pes", pak jste měli představu psa, pak jste měli "psa jako věc" o sobě.

I kdyby teď před námi stál pes, předpokládejme dále, že by to byl můj německý ovčák Kira, můžete mi zaručit, že vidíte psa přesně tak, jak ho vidím já? Vidíte, slyšíte a cítíte toho psa přesně tak, jak ho vidím, slyším a cítím já?

Proč toho psa vůbec oba vidíme?

Proč ho vidíme, slyšíme, cítíme a cítíme?

Energie se pohybuje ve vlnách. Energie se vyznačuje rychlostí, kterou se pohybuje. Je také charakterizována amplitudou vln, tj. vzdáleností mezi hřebenem a přídí vlny.

A konečně frekvence kmitů za sekundu určuje její charakter. Pokud vlna projde za jednu sekundu 10 hřebeny a koryty, hovoříme o 10 hertzích.

Energii však můžeme vnímat pouze tehdy, když působí na naše tělo.

Určité vlnění vidíme jako světlo, určité vlnění slyšíme jako zvuk, určité vlnění cítíme a určité vlnění cítíme.

Když teď oba vidíme tohoto psa, co konkrétně se během tohoto procesu děje?

Na psa dopadají světelné paprsky. Povrch psa odráží toto světlo zpět od sebe a část těchto vln dopadá do našeho oka.

Naše sítnice je nyní těmito paprsky stimulována a prostřednictvím chemických procesů přeměněna na elektrické impulsy. Tyto impulsy jsou pak přenášeny zrakovými nervy v sítnici do našeho zrakového centra v zadní části hlavy.

Obraz psa se nyní objeví v našem mozku. Obraz je však vzhůru nohama. Díky svým životním zkušenostem jsme se však naučili, že pes má nohy dole. Proto vnímáme psa jako psa, který je dole. Velkou roli v tomto procesu však hrají také zkušenosti a emoce.

Objekt, který vidíme, je tedy mým organismem transformován do elektrických proudů a poté mozkem interpretován zpět jako obraz.

Sluch, čich, cit, všechny tyto schopnosti jsou základem podobných transformačních procesů v mozku. V našem mozku vždy existuje místo, které je stimulováno nejjemnějšími energiemi.

Buď vidíme psa, nebo slyšíme zvuk (štěkot), nebo cítíme psí pach, nebo se zavřenýma očima cítíme psí srst.

To vše se odehrává v naší hlavě.

A pokud něco v naší hlavě nefunguje správně, vznikají tam falešné obrazy, falešné zvuky nebo falešné pachy. To je například případ barvoslepého člověka.

Nebylo to prokázáno, ale mnohé nasvědčuje tomu, že dva lidé neslyší stejný zvuk nebo nevidí stejnou barvu stejným způsobem.....

Objekt (v našem příkladu pes) sice vysílá stejné vlny pro všechny přijímače, ale

• přijímají tři až šest milionů doteků na mé sítnici stejné zprávy jako u jiného člověka?
• zpracováváte podněty stejným způsobem jako já?
• neliší se vaše zrakové nervy stavbou a kvalitou od jiných lidí?
• směřujete své podněty do zrakového centra stejným způsobem jako ostatní?

Vraťme se nyní k pasteveckému psovi Kiře a bílé barvě její srsti.

Barvy jsou pro nás také tak samozřejmé, že nikdo vlastně nepřemýšlí o tom, kde věci v životě berou svou barvu.

Bez světla by nebylo barev. Světlo se skládá z elektromagnetických vln, přičemž každá barva má jinou vlnovou délku. Přírodovědec Isaac Newton (1643-1727) objevil různé barvy světla.

Věděli jste, že jako lidé vidíme jen asi 40 procent barev obsažených ve slunečním světle?

Všechny předměty, kterým můžeme přiřadit barvy, získávají svou barvu tím, že v závislosti na materiálu absorbují různé paprsky a jiné odrážejí.

Například voda absorbuje dlouhovlnné světlo mnohem lépe než krátkovlnné. Červená část slunečního světla je proto pohlcena již po několika metrech pod vodou.

Potápěči tento jev znají, barvy předmětů se pod vodou mění.

Pokud se ponoříte ještě hlouběji, oranžová, žlutá a zelená složka postupně mizí. Naopak modré světlo je pohlcováno nejméně a odráží se nejvíce, proto je moře modré.

Barva tedy jednoduše není. Vzniká až v okamžiku vidění. Každý okamžik našeho vidění je neustále znovu zpracováván a interpretován. Takto můžeme vnímat barvy.

Vidí však všichni barvy stejně?

I to musím popřít a uvést dva příklady:

Čistě mechanicky může dojít k organickým chybám (vadné nebo poškozené tyčinky (receptory) na sítnici), to může vést například k nedostatku červené a zelené barvy.

Již výše bylo vysvětleno, že všechny transformační procesy jsou také silně ovlivněny emocemi nebo zkušenostmi:

• Existují barvy, které se nám líbí, a barvy, které se nám nelíbí, což však naši bližní vnímají zcela odlišně.

• Určité barvy vyvolávají pocity prostřednictvím určitých vibrací, které se osobně mohou projevit zcela odlišně.

Proč má jeden člověk z klasické hudby pocit pohody, zatímco jiný se otřásá hrůzou?

Jsou to stejné vlny, které zasahují sluchová centra obou.

Nejpozději v tomto bodě článku vidíte, že zdánlivě zcela běžné věci v životě nejsou tak jednoduché, jak si každý z nás myslí.

Až sem jsem se radil s filozofy, ale jeden z nejvýznamnějších fyziků naší doby také učinil objev, že hmota sama o sobě neexistuje.

Hmota neboli vibrace

Max Planck řekl: "Hmota se stává pouze tím, čím ji chápeme prostřednictvím naší mysli.

Samozřejmě znal pevnou hmotu, jako jsou hory, stromy, domy atd.

Ale věděl také, že hmota se skládá z atomů.

A přemýšlel o tom, zda je atom již hmotou, nebo ještě není hmotou.

Představte si zrnko písku o průměru jednoho milimetru jako atom.

Elektrony pak krouží kolem tohoto jádra ve vzdálenosti 50 metrů.

Průměr atomu je větší než 100 metrů.

Tyto elektrony však nejsou tělesem, ale víry energie.

Prohánějí se kolem atomového jádra tak vysokou rychlostí, že nikdy nemůžeme určit, kde se v daném okamžiku nacházejí.

Velmi obrazně byl tento elektronový vír přirovnán k elektrickému plotu, tedy k žádné hmotě.

A co atomové jádro?

Atomové jádro také není kus hmoty, ale také energetický vír, který se otáčí kolem své vlastní osy rychlostí 100 000 kilometrů za sekundu.

Atomové jádro se skládá z nukleonů. V dnešním (2020) standardním modelu jsou nukleony definovány jako ty baryony, které jsou složeny výhradně z lehkých kvarků nahoru a dolů a mají izospin 1/2.

Atomoví vědci předpokládají, že náprstek plný nukleonů by vážil asi 100 milionů tun.

To, čemu říkáme hmota, je ve skutečnosti téměř celý prázdný prostor.

Opět platí, že nevidíme realitu takovou, jaká je. Pouze díky naší mysli se energetické víry stávají hmotou.

Ať už tyto energetické víry vidíme jako cihly, stromy, auta, lidi, Měsíc nebo galaxie, nejsou hmotou, ale vibrací.

Závěr:

• Skutečnost není taková, jak se zdá.
• Hmota není taková, jak se nám jeví.
• Vše je vibrace a rezonance.

K Virchowovu modelu a jeho buněčné patologii se dostaneme později. Profesor Rudolf Virchow, kterého lze bez závisti nazvat lékařským géniem, však ještě nevěděl, co zkoumal Alexej Speranskij (Rusko) a co nazval nervovou patologií.