Když se díváme na lidi, musíme si uvědomit, že v jedné a téže situaci lidé jednají a reagují zcela odlišně. Mnozí z vás si to spojují s charakterovou strukturou lidí.

Charakter:

To, jak emočně reagujeme a jak se chováme v krizových situacích, ať už jde o ztrátu zaměstnání nebo vážnou nemoc, závisí na našem charakteru.

Moderní neurověda předpokládá, že naše nervová architektura určuje, co cítíme a jací jsme. K těmto otiskům dochází již v dětství.

důležité informace jsou do mozku přenášeny prostřednictvím nervových buněk. Každá výrazná zkušenost mění synaptické obvody v neuronální struktuře. A tyto synaptické obvody pak ovlivňují, jak se budeme chovat příště.

Nové zážitky vedou k dalšímu rozšiřování sítí a spínací body, které již nejsou potřeba, se opět ruší.

Lidé tedy mohou trvale budovat svou nervovou architekturu prostřednictvím zkušeností a učení.

Základní důvěra:

Co má charakter společného se základní důvěrou?

Každý z nás potřebuje útočiště, místo, kde se cítí bezpečně, jistě, milován a vítán. Pokud se podíváme na neurovědu, tato touha vychází z mozku savců, tedy z limbického systému.

V ideálním případě jsme toto místo našli ve vlastním rodičovském domově. A lidé si pak tento pocit bezpečí, důvěry a lásky internalizují jako základní pozitivní postoj k životu, který si díky naučené rutině uchováváme i v dospělosti. Máme sebedůvěru a dokážeme důvěřovat i druhým lidem.

Když se dítě narodí, má v té době jen málo potřeb, ale rozpozná, zda těchto několik potřeb vnímá, nebo ne.

Z tohoto uvědomění se může vyvinout silný pocit základní důvěry.

Dítě se cítí přijímané a milované. Tento pozitivní pocit se dále rozvíjí díky častému fyzickému kontaktu a intenzivnímu láskyplnému zaměstnávání dítěte.

Základní důvěra se vytváří v prvních letech života. Na základě neurovědy víme, že struktury našeho mozku se formují v prvních 6 letech života a že se zde také otiskují tyto hluboké, podvědomé programy.

Lidé si vytvářejí základ pro zdravé sebevědomí a šťastný a zdravý život již v dětství, a to díky důvěře ve vztahu k sobě samým a zkušenostem s rodiči, že život a lidé jsou dobří.

Silná základní důvěra znamená:

Důvěra v sebe sama:

•  Důvěra v sebe sama, schopnost milovat
•  Stojím za to, abych byl milován
•  Cítím se bezpečně

Důvěra v druhé

•  Partnerství, společenství
•  Důvěřuji vám
•  Vím, že jsem pochopen a přijat

Důvěra v celek

•  Svět
• Stojí za to žít

Silná základní důvěra tvoří základ pro:

- confidence in oneself
- confidence in one's own abilities
- confidence in the development of self-esteem
- confidence in the development of the ability to love
- Důvěru ve vazby s druhými lidmi
- důvěru v milostné vztahy
- důvěru v přátelství
- důvěru v život jako takový, v to, že život je v podstatě "dobrý"

Víme však, že tento ideál vztahu mezi rodiči a dětmi málokdy funguje optimálně. Především je třeba poznamenat, že tyto tzv. negativní vtisky mohou být zčásti subjektivní povahy a nemusí být nutně vinou rodičů, ale známe i situace, jako např:

• Rodiče se bojí, že dítě příliš rozmazlí
• přetěžování rodičů v běžném každodenním životě
• Nedostatek základní důvěry ze strany samotných rodičů

Pokud dojde k rozvoji příliš malé základní důvěry, provází tento nedostatek jistoty a stability člověka často po celý jeho život.

Zejména ve zvláštních životních etapách, jako je nástup do školy, dospívání v dospělého člověka. Pro postiženou osobu může být i vedení samostatného života větší zátěží.
Možné problémy narušené základní důvěry jsou následující:

•  Nedostatek sebedůvěry - Malá důvěra v určitých situacích
•  Omezený kontakt s ostatními lidmi - Vnitřní nejistota
•  Nedostatek důvěry ve své okolí - malá důvěra v lidi
•  Negativní zvládání krizí - málo pozitivní přístup k životu
•  Úzkost - nedůvěra - agresivita
•  Malá důvěra v ostatní - malá důvěra ve společnost
•  Nedostatek sebeúcty - Problémy s připoutaností
•  Obtížné partnerství - vztah - milostný vztah
•  Atd.

Zkušenost nejistoty nebo odmítnutí se pak projevuje v každodenním životě, základní důvěra těchto lidí není výrazná, mají problémy se sebeúctou, znovu a znovu pochybují, ať už vůči svému životnímu partnerovi, nadřízeným nebo bližním.

Nemají se skutečně rádi, pociťují mnoho nejistot a často se ocitají v permanentních problémech ve vztazích.
Vnitřní dítě - přesvědčení

Když v moderní psychologii hovoříme o vnitřním dítěti, máme na mysli část osobnosti, kterou je třeba chápat jako souhrn všech otisků z dětství - pozitivních i negativních.
Ve 3 psychických instancích Siegmunda Freuda (id, ego, superego) je vnitřní dítě ekvivalentem instance "id".

Siegmund Freud a jeho 3 psychické instance:

•  Vnitřní dítě=vnitřní dítě - stínové dítě / sluneční dítě
•  I=Vnitřní dospělý=instance vědomého myšlení
•  superMe=Vnitřní kritik=morální instance v nás

Tyto zkušenosti a otisky jsou fixovány v podvědomí, tj. zpravidla si škodlivé vnitřní programy ani nepamatujeme, ale působí v podvědomí a čekají na vyvolání. Tyto strachy a potřeby, stejně jako všechny pozitivní otisky, jsou uloženy v podvědomí, ale negativní otisky způsobují dospělým lidem nejvíce potíží.

Naše podvědomá část duše se snaží udělat vše pro to, aby nemusela trpět urážkami a zraněními. Zároveň však usiluje o bezpečí a uznání. Všechny tyto obavy a touhy působí v podvědomí. Na vědomé úrovni jsme dospělí, kteří jako by utvářeli život. Na úrovni podvědomí však naše vnitřní dítě masivně ovlivňuje naše vnímání, cítění, myšlení a jednání. Dokonce mnohem silněji než naše mysl.

Naše podvědomí (mozkový kmen a limbický systém) je velmi silnou instancí, která ovládá 80 až 90 procent našeho prožívání a jednání. V našem limbickém systému jsou uloženy všechny naše emoční zkušenosti, které jsme v průběhu života učinili. Bez ohledu na to, zda si je později dokážeme vědomě vybavit, jsou tam uloženy.

Když prožijeme silný emoční zážitek, může aktivovat neuronální struktury v našem limbickém systému. Aktuální zážitek tak může, ale nemusí, pouze vyvolat jiné, staré zážitky, které se pak vzájemně posilují.

Pokud se například neuronální aktivita pro pocit "strachu" stane velmi silnou, neurony z limbického systému vystřelí nahoru, do mozkové kůry. To je oblast, kde jsou uloženy všechny naše znalosti a kde se nachází naše schopnost řešit problémy propojením relevantních informací.

Vzhledem k tomu, že hlubší mozkové struktury (limbický systém, mozkový kmen) mají vždy "přednost", aby zajistily přežití, mohou silné emoční reakce na krátkou dobu částečně ochromit naši mozkovou plochu. To jsou ty okamžiky, kdy dobré přemlouvání, byť s racionálními fakty, již nepomáhá, protože emoce, například strach, mají navrch.

Snažili jste se někdy pomoci cestujícímu se strachem z létání vysvětlením, že let je nejbezpečnějším dopravním prostředkem? Tyto racionální argumenty nefungovaly, protože mozková kůra cestujícího byla zcela nefunkční. Hlubší mozkové struktury mu signalizovaly nejvyšší nebezpečí. Kůra mozková byla tedy nefunkční a na racionální úrovni již nebyla přístupná.