Když v gynekologii mluvíme o myomu, máme zpravidla na mysli nezhoubné hormonálně citlivé nádory. Mimochodem, termín myom pochází od slavného lékaře Rudolfa Virchowa, který o myomech přednášel již v roce 1863.

Obecně platí, že myomy vznikají během plodné fáze života ženy, tj. žádné myomy se nevyskytují spíše v rostoucí formě před pubertou a po menopauze.

Většina žen s myomem nemá žádné příznaky ani stížnosti. Přibližně 12-25 % žen ve fertilním věku má myomy.

Pouze 0,1 % myomů degeneruje ve zhoubný nádor.

Podle umístění myomů se rozlišují následující typy:
- myomy, které vystupují směrem do dutiny děložní (tzv. submukózní myomy, typ 0-3),
- myomy uvnitř děložní stěny (spg. intramurální myomy, typ 3-6) a
- myomy, které vystupují směrem do dutiny břišní (tzv. subserózní myomy, typ 7).

V literatuře lze pod pojmem myom nalézt následující četnosti:

Myomy: | 253 Hz | 420 Hz | 453 Hz | 832 Hz |

Myomy: | 127 Hz | 253 Hz | 420 Hz | 453 Hz | 689 Hz | 832 Hz |

Maligní myom: | 127 Hz | 253 Hz | 420 Hz | 453 Hz | 482 Hz | 689 Hz | 832 Hz |

Děložní myom: |253 Hz | 420 Hz | 453 Hz | 482 Hz | 689 Hz | 832 Hz |