Co jsou to odontogenní nádory?

Odontogenní nádory jsou vzácné novotvary kloubní chrupavky a kosti. Vznikají převážně z embryonálních zbytků tkáně podílející se na tvorbě zubů (odontogenní) a tvoří se výhradně v čelistní kosti nebo volně pohyblivé ústní sliznici (alveolární sliznice). Většina odontogenních nádorů jsou benigní (nezhoubné) novotvary. . Příležitostně však mohou vzniknout i zhoubné nádory, jako jsou sarkomy nebo karcinomy, které jsou odontogenního původu. V 90 procentech všech případů se odontogenní nádory vyvíjejí mezi 6. a 20. rokem života.

Jaké formy odontogenních nádorů se rozlišují?

Odontogenní nádory lze klasifikovat následovně:

• hamartomatózní nádory: patří sem nádorům podobné, nezhoubné změny tkáně. Vznikají v důsledku rozptýlených nebo defektních zárodečných tkání .
• neoplastické změny: patří sem abnormální buněčné změny.
• metastatické zhoubné novotvary: patří sem zhoubné novotvary, které tvoří metastázy.

Jaké typy benigních novotvarů odontogenních nádorů existují?

Benigní novotvary odontogenních nádorů mohou být makroskopicky dobře definované a vykazují lokálně přemístěný růst. Benigní formy nádorů lze obvykle odstranit bez poškození okolní oblasti . Obvykle se není třeba obávat ani funkčních omezení . Lékaři rozlišují mezi tzv. exstirpací, tj. úplným chirurgickým odstraněním nádoru a excizí, tj. vyříznutím nádoru z postižené tkáně.

• Ameloblastom: Klasická forma ameloblastomu se vyskytuje uvnitř kosti (intraoseálně), šíří se do okolních struktur a působí na ně destruktivně . Mezi vzácněji se vyskytující varianty ameloblastomu patří unicystický ameloblastom, periferní ameloblastom (nazývaný také extraoseální ameloblastom měkkých tkání) a desmoplastický ameloblastom. Přibližně 20 % všech odontogenních nádorů tvoří ameloblastomy, které se obvykle vyskytují mezi 30. a 50. rokem života.
• Ameloblastický fibrom: Jedná se o vzácnou, nezhoubnou formu nádoru, která se často objevuje na neprořezaným zubem.
• Adenomatoidní odontogenní tumor (AOT) (nazývaný také adenoameloblastom): je rovněž benigní forma nádoru, která vzniká v důsledku defektně diferencované nebo roztroušené zárodečné tkáně (hamartomatózní). Adenomatoidní odontogenní nádor se vyskytuje v 58 až 63 procentech všech případů v africké a asijské oblasti.
• Fibromyxom (nazývaný také odontogenní myxom):vyskytuje se relativně vzácně.
• Kalcifikující epiteliální odontogenní nádor (KEOT) (nazývaný také Pindborgův nádor):je rovněž vzácnou formou nádoru.
• Kalcifikujícíodontogenní cysta (nazývaná také Gorlinova cysta):vyskytuje se relativně vzácně, tj. pouze u 2 % všech odontogenních nádorů, a tvoří se jako cysta.
• Odontom: se obvykle tvoří v blízkosti zadrženého zubu. Lékaři rozlišují dva typy: komplexní odontom a složený odontom. Zatímco komplexní odontom obsahuje všechny zubotvorné tkáně smíšené dohromady, složený odontom se skládá z nejmenších rudimentárních zubních struktur. Odontomy patří mezi nejčastější odontogenní nádory a tvoří přibližně 73 % všech hamartomů v Severní Americe a Evropě.
• Odontogenní fibrom:se vyskytuje vzácně a může se vyskytovat v různých morfologických variantách.
• benigní cementoblastom (nazývaný také pravý cementom):vyskytuje se rovněž vzácně a vzniká z buněk zubu tvořících cement.

Jaké typy zhoubných novotvarů odontogenních nádorů existují?

Maligní novotvary odontogenních nádorů infiltrují sousední struktury a rostou lokálně destruktivním způsobem. Mají také tendenci metastazovat a často se vracejí (recidiva).

• Odontogenní karcinom: je velmi vzácný a obtížně rozlišitelný.
• Odontogennísarkom: je velmi vzácný.

Jaké příznaky způsobuje odontogenní nádor?

Odontogenní nádory se obvykle chovají asymptomaticky, protože také obvykle rostou pomalu . Pokud se však jedná o nádorovou formu s výrazným růstem, může dojít k otoku, změně chrupu, rezopsii kořene zubu i k uvolnění zubu a zvyšujícímu se tlaku na čelistní nerv a s tím souvisejícím poruchám citlivosti .

Jak se odontogenní nádor diagnostikuje?

Protože odontogenní nádory obvykle nevyvolávají žádné příznaky, jsou často diagnostikovány jako náhodný nález, například při preventivní prohlídce, . Odontogenní nádor lze zobrazit pomocí obvyklých zobrazovacích postupů . Pro stanovení definitivní diagnózy je nutné histologické vyšetření nádorové tkáně.

Jak se odontogenní nádor léčí?

Zpravidla se provádí pokus o chirurgické odstranění odontogenního nádoru. V některých případech je pak nutné provést rekonstrukci kosti v postižené oblasti. Vzhledem k tomu, že odontogenní nádor má tendenci se nově tvořit (recidiva), měl by být nádor odstraněn na co největší ploše . Ve většině případů je nevyhnutelné odstranit postiženou část čelisti (resekce)

Pro rekonstrukci čelistní kosti se obvykle nejprve provede dočasná rekonstrukce, například pomocí přemosťující desky (titanová destička). Později se tato titanová destička odstraní a defektní čelistní kost se rekonstruuje autologním kostním štěpem. K výrobě autologního kostního štěpu lze použít mikrochirurgicky reanastomózované kostní štěpy. Ty mohou pocházet například z ilického hřebene nebo z lýtkové kosti .

Jaká je prognóza odontogenního nádoru?

Prognóza odontogenního nádoru vždy závisí na stadiu onemocnění v době stanovení diagnózy, ale také na tom, zda se jedná o benigní nebo maligní nádor. Dále je rozhodující typ odontogenního nádoru . Obecně mají odontogenní nádory tendenci se po určité době znovu tvořit (recidivy). Aby bylo možné případný nádor diagnostikovat v časném stadiu a léčit , měl by pacient i po úspěšné léčbě využívat pravidelných kontrolních kontrol.