Kalliho patent a frekvenční terapie

Patent Kaali na elektrifikaci krve by dnes pravděpodobně stále ležel ladem v archivech patentového úřadu, nebýt jistého Dr. Roberta Becka, který na tento patent navázal, analyzoval a zdokonalil jeho poznatky a na jejich základě vyvinul svůj Beckův krevní zapper.

Historie HIV se začala psát v roce 1981, kdy v červnu vědec z UCLA (University of California Los Angeles) Michael Gottlieb ve zprávě pro Konvent o kontrole nemocí oznámil neobvyklou konstelaci plísňových infekcí a zápalu plic u pěti zdánlivě zdravých mladých homosexuálních mužů z Los Angeles.

V roce 1985 schválila FDA první test na protilátky proti HIV.

V roce 1989 FDA schválila distribuci pentamidinu k profylaxi PCP (pneumocystové pneumonie).

V této době probíhal celosvětový výzkum léčby HIV a právě zde se začal psát příběh patentu Kaali na elektrifikaci krve.

Dva výzkumníci na Albert Einstein College of Medicine v New Yorku experimentovali s viry HI na Petriho misce. Byli to Dr. Steven Kaali a jeho tehdejší výzkumný kolega Dr. William Lyman, který však v době podání patentu již nebyl jmenován.

Oba vědci zjistili, že HI viry lze deaktivovat extrémně nízkým proudem.

Výsledky svého několikaměsíčního výzkumu oznámili oba vědci mezinárodnímu publiku 14. března 1991 během Prvního mezinárodního sympozia o kombinované terapii (First International Congress in AIDS Research).

Experimentální sestava jako základ patentové přihlášky Kaali byla následující:

Petriho miska obsahovala viry HI a bílé krvinky.
Obsah Petriho misky byl vystaven slabému elektrickému proudu.
V reakci na proud se infekčnost virů HI snížila až o 95 %.
Vzhledem k tomu, že krevní buňky jsou elektrofyziologicky mnohem odolnější než viry, stačí k oslabení patogenů proud 50 až 100 mikroampérů, ačkoli samotné krevní buňky nejsou poškozeny.

HI viry nejsou elektrickým proudem přímo zničeny, ale jejich vnější bílkovinný obal je oslaben tak, že již nemohou produkovat enzym "reverzní transkriptázu (RT)".

Ale právě tento enzym "reverzní transkriptáza (RT)" potřebují viry HI k tomu, aby mohly pronikat do buněk lidského těla.
Je to proto, že enzym RT je určen k rozbíjení buněk T-těl a ke změně DNA těchto buněk takovým způsobem, že zmanipulovaná DNA tělní buňky způsobuje nekontrolovanou produkci dalších a dalších nových HI virů.

V důsledku elektrifikace krve již HI viry nebyly schopny produkovat enzym RT, který je pro ně důležitý. Protože po elektrickém ošetření již tento enzym neměly, nemohly již pronikat do hostitelských buněk. Ztratily (podle patentu Kaali) svou ničivou schopnost ničit DNA zdravých tělesných buněk a oslabovat a nakonec i ničit lidský imunitní systém.

Patent Kaali s číslem 5 139 684

Dne 23. února 1993 udělil americký patentový úřad Dr. Stevenu Kalimu patent č. 5 188 738.
Odkaz na něj naleznete zde: Patentový archiv Google.

Kaaliho patent byl udělen na základě teorie elektrifikace krve a popisuje dva způsoby ničení bakterií, virů, plísní a parazitů zavedením specifického střídavého proudu do viry infikované tělní tekutiny (např. krve).

Podle amerického patentového práva musí předkladatel patentové přihlášky prokázat patentovému úřadu USA účinnost nově vynalezené elektrifikace krve v uvedeném experimentu, zejména zda byla úspěšná i popsaná neutralizace virů HI.

Aby Dr. Kaali a jeho spoluvynálezci tento patent od Patentového úřadu USA získali, museli prokázat, že popsaný objev funguje i v praxi, jinak by patent nikdy nebyl udělen.

FDA a AMA ke Kaaliho patentu

Dvoufázová aplikace elektrifikace krve infikované virem HIV, kterou experimentálně demonstroval Dr. Kaali, konkrétně "léčba in vitro krve infikované virem HIV mimotělním promýváním krve nebo/i chirurgickou implantací a deimplantací miniaturních čističů krve, se setkala s vysokým odmítnutím ze strany FDA a AMA z důvodu vysokých nákladů a nepřijatelných trvalých měsíčních chirurgických zákroků.

Společnost Kaali následně vyvinula zařízení s malou baterií a dvěma malými elektrodami, které bylo možné implantovat přímo do tepny v paži a noze.

Bylo však nutné provádět měsíční chirurgické zákroky, aby se elektrody znovu a znovu umisťovaly.

Náklady pro americký zdravotnický systém by byly obrovské.
5 000 dolarů na pacienta a měsíc by se muselo počítat. Navíc bylo třeba vzít v úvahu, že rozhodující pozitivní změna u pacienta by se mohla projevit až po zhruba 6 až 7 měsících.

FDA (Federal Drug Administration) jako nejvyšší americký zdravotnický orgán a AMA (American Medical Administration) po intenzivním přezkoumání patentu Kaali dospěly k následujícímu eticky i finančně odůvodněnému zamítnutí:

- Metoda "in vitro" je eticky nepřijatelná
- Pacient by musel snášet nepřijatelné trvalé zásahy
- Náročnost chirurgického zákroku je obrovská
- Pro pacienta to představuje značné riziko
- Náklady na každou implantaci činí více než 5 000 dolarů
- Vzhledem k mnoha infekcím HIV (1993) by to zruinovalo americký systém zdravotní péče

Závěr:

Na základě amerického patentu 5 139 684 bylo prozkoumáno a zdokumentováno, že elektrifikace krve působí na viry, bakterie atd. Potřebné vědecké důkazy byly připojeny k patentové specifikaci.

Vzhledem k tehdejší technologii nebylo možné patent v této podobě aplikovat na pacienty, proto nebyl uplatněn v lékařském smyslu.

Dr. Robert Beck však tento patent využil jako základ pro svůj další výzkum a o nějaký čas později uvedl na trh svůj Beckův krevní zapper.
Tento přístroj byl malý a praktický, levný a mohl být bez omezení používán u pacientů.