Buněčná membrána


Synonyma:: Plazmatická membrána, cytoplazmatická membrána

Definice

Buněčná membrána je tenký, selektivně propustný obal, který obklopuje každou živou buňku. Odděluje vnitřek buňky (cytoplazmu) od extracelulárního prostředí a reguluje výměnu látek mezi intracelulárním a extracelulárním prostorem. Zároveň se podílí na signalizaci, komunikaci a stabilitě buňky.

Struktura

Buněčná membrána se skládá především z lipidové dvojvrstvy, v níž jsou zabudovány různé bílkoviny. Tato tekutá mozaikovitá struktura obsahuje:

Fosfolipidy (tvoří základní strukturu)
Membránové proteiny (např. přenašeče, receptory, enzymy)
Cholesterol (ovlivňuje tekutost membrány)
Sacharidy (většinou jako glykoproteiny/lipidy na vnější straně)

Funkce

Bariérová funkce: ochrana před nekontrolovaným vstupem a výstupem látek
Selektivní transport: prostřednictvím iontových kanálů, přenašečů a pump
Přenos signálů: Přijímání a přenos signálů prostřednictvím receptorů
Komunikace mezi buňkami: prostřednictvím membránových proteinů a glykokalyxu
Ukotvení: Pro cytoskelet a extracelulární matrix

Zvláštní vlastnosti

Buněčná membrána vykazuje elektrickou polarizaci (membránový potenciál), která je nezbytná pro nervové a svalové buňky. Její lipidové a proteinové složení se může značně lišit v závislosti na typu buňky a podmínkách prostředí. Je dynamická: složky membrány se mohou pohybovat do stran (laterální difúze).

Význam v medicíně a frekvenční terapii

Buněčná membrána hraje ústřední roli při interakci s elektromagnetickými poli. Slabá EM pole mohou modulovat membránový potenciál, ovlivňovat transportní proteiny nebo spouštět signální procesy - základ moderních konceptů informační medicíny a frekvenční terapie.

Viz také

Transport iontů - membránový potenciál - receptor - endocytóza - frekvenční terapie - lipidová dvojvrstva